Vliv teploty a vlhkosti na uchovávání doutníků

Posted by Jakub Rolčík | Posted in Doutníky, Příslušenství k doutníkům, Rady a tipy | Posted on 22-07-2014

Vliv teploty a vlhkosti na uchovávání doutníků

Základní postuláty

-          Doutník se kouří nejlépe, když obsahuje cca 12 – 13 váhového procenta vody

-          Když se chladný doutník zahřeje, urychluje se odpařování vody z tabáku

-          Čím je chladnější prostředí, tím méně vody se váže

-          Pokud klesá teplota v humidoru, relativní vlhkost stoupá

-          Pokud teplota v humidoru stoupá, stoupá také relativní vlhkost v humidoru, ač se to z fyzikálního hlediska zdá nemožné

Pro test bylo použito šest humidorů se zvlhčovacími a odvlhčovacími systémy pro skladování doutníků s různými stupni teplot a vlhkostí.

Smyslem celého testu bylo zjistit, jak se dlouhodobě skladované doutníky chovaji za různých okolních teplot v závislosti na relativní vlkosti v humidoru.

Je-li humidor umístěn ve sklepě, vinotéce nebo v chatě, jsou tato místa často podstatně chladnější než 18 až 22 °C. Na druhou stranu, v létě, může teplota převýšit 30 °C a v noci klesne na 22 – 23 °C. Lze toto vše ignorovat, pokud nám záleží na kvalitě doutníků?

 

Doutníky použité pro test

Na porovnání byly použity doutní původem z Kuby: jemné (Fonseca No. 1), středně silné (Ramón Allones Specially Selected) a silné doutníky (Montecristo No. 2). Pět doutníků od každé ze tří značek a jedné šarže bylo skladováno při teplotě 9 – 10 °C po 14 měsíců a při třech různých úrovních vlhkosti (test 1). Druhá serie vzorků byla skladována při 23 – 30 °C po tu samou dobu, přičemž byla místnost zahřívána pět hodin denně na téměř 30 °C a poté zvolna ochlazena na 23 °C (test 2). V obou místnostech byly tři elektronicky monitorované humidory, které vytvořily téměř konstantní relativní vlhkost
60 %, 70 % a 80 %. Po přibližně 14 měsících byly doutníky testovány – to znamená jedna a ta samá značka byla kouřena průběžně ze šesti humidorů.

Vizuální posouzení: doutníky skladované na chladném místě měly shodně krásný povrchový lesk, doutníky z teplejšího místa měly více matný vzhled. Proč? Teplotní výkyvy (a s tím spojené stálé vstřebávání a uvolňování vlhkosti) způsobily přenesení minerálních solí na povrch krycího listu, na kterém se vlhkost vypařovala, a minerály zůstaly na povrchu listu.

Praskavý zvuk: při lehkém stisknutí konce doutníku bylo vždy slyšet zvuk (je to jen mýtus, že pouze správně skladované doutníky nevydávají praskavý zvuk). Kolísavý stupeň hygroskopity samotných tabáků (vázací kapacita vlhkosti) může vést k tomu, že doutník, který obsahuje 10 % váhového množství vody, praskavý zvuk nevydává, zatímco na druhou stranu jiný s 15 % zvuk vydává. Pouze srovnáváme-li doutníky ze stejné šarže (což je tento případ), je možné spolehlivé vyhodnocení tohoto efektu.

Vlastní hoření: během porovnání po zapálení měly všechny doutníky srovnatelný tah: prvních 20 milimetrů při potahování jednou za minutu, poté jednou za minutu a půl a konečně v dvouminutových intervalech. Je-li obsah vlhkosti doutníků příliš vysoký, těžko dokouříte posledních 20 mm, aniž by vám doutník přestal hořet. Mimo to, vlhký doutník je příliš měkký.

Chuť: chuť je samozřejmě subjektivní. V našem testu jsme hodnotili různě skladované doutníky stejného formátu. Zvláštní pozornost jsme věnovali charakteristikám jako svěžest na patře (zbytkový cukr v tabáku), trochu škrábavý dojem (obvykle je-li obsah vlhkosti příliš nízký), kořenitost, aroma tabáku a kondenzátům (pokud byl obsah vlhkosti příliš vysoký).

Výsledky: jak vzrůstala teplota uskladnění, tak se také zvyšuje schopnost doutníků vázat vlhkost. Při nižší teplotě než je 12 °C je prakticky nemožné dosáhnout požadovaných 13 % váhové vlhkosti u doutníku, a to i v tom případě, že relativní vlhkost je výrazně zvýšena. Větším problémem však je, že chladný doutník se většinou nekouří při nízké teplotě, ale při teplotě pokojové, a tudíž se zapálený doutník během kouření více zahřívá. Stane se toto: tabák se zahřeje a vázací energie vody v substanci a vlhkost mizí rychleji. Pro doutníky to znamená následující: má-li doutník při skladování menší obsah vody (60 % a méně relativní vlhklosti v humidoru), je poměrně nepoddajný a suchý. Je-li přenesen do pokojové teploty, nižší obsah hladiny vody se odpaří z doutníku relativně rychle a stane se řezavě ostrým. Je-li množství vázané vody v doutníku dostatečné a doutník se zahřeje, odpaří se více vody než ze suchého doutníku. Ačkoli je možné kouřit ho déle a s lepším celkovým vjemem než verzi sušší, hořící tabák produkuje větší množství vodní páry a doutník měkne. Hrozba prasknutí krycího listu je velmi značná. Dotník není pružný, což komplikuje jeho ořez.

Doutníky skladované delší dobu při vyšších teplotách (nad 25 °C) potřebují snížit relativní vlhkost o několik procentních bodů, vzhledem k vyšší vlhkosti v humidoru. U teplot okolo 24 – 25 °C je ideální váhové procento vody 12,5 – 13 při okolní vlhkosti cca 70 %. Pokud teplota roste, v tabáku se váže více vody a doutník z hlediska chuťového vjemu není harmonický a jetak měkký, že se někdy poničí struktura a při kouření se doutník roztřepí.

Doporučení pro praxi:

Studené skladování: ujistěte se, že je zvýšena relativní vlhkost v humidoru (okolo 75 %) a před kouřením aklimatizujte doutníky v pokojové teplotě a vlhkosti 70 % po dobu dvou až tří týdnů.

Teplé skladování je méně kritické. Čím vyšší je teplota, tím je menší pravděpodobnost tvorby plísně při vyšší vlhkosti. Avšak doutníky skladované v teplejších podmínkách jsou více náchylné k „vykvetení“. Jsou-li doutníky skladovány nejprve při vyšších teplotách a poté převedeny do chladnějších podmínek, nižší teplota a minerály na krycím listu vytvoří lepší podmínky pro vznik plísní.

Pokud skladovací teplota neklesne 20-23 °C, měla by být relativní vlhkost snížena (při stálé teplotě nad 25 °C je třeba relativní vlhkost snížit na 60 – 65 %).

VÝSLEDKY U CHLADNÉHO SKLADOVÁNÍ

Vizuální vzhled

Humidor 60%: krásný lesk, dokonalý krycí list, doutník naprosto pevný, objevuje se žilkování.

Humidor 70%: krásný lesk, dokonalý krycí list, doutník je na omak normální.

Humidor 80%: krásný lesk. Vznikající plíseň se stále musela odstraňovat z krycího listu.

Praskavý zvuk/obsah vody

Humidor 60%: zvláštní, ale pravdivé – navzdory nižšímu obsahu vlhkosti, při zmáčknutí konce doutníku se neozve žádný praskavý zvuk, ovšem pouze pokud je doutník chladný.

Humidor 70%: všechny doutníky jsou při tlakovém testu elastické; praskání nerozeznatelné. Obsah vody je kolem 8 %, avšak příliš nízký k očekávanému příjemnému kuřáckému zážitku.

Humidor 80%: všechny doutníky zcela měkké. Ramón Allones se rozšířil cca o 1 mm; prstýnek na Montecristu je také velmi těsný. Obsah vody cca 10 % (zajímavé je, že doutníky s vyšší vlhkostí a nižší teplotou „nabobtnají“.

Hoření

Humidor 60%: jakmile se vezme doutník do pokojové teploty, je obtížné odstřihnout patku, aniž by doutník praskl. Hoření je rychlé a horké; doutník ztvrdne; počáteční slabý odpor při potáhnutí zesiluje.

Humidor 70%: krycí list není ideálně elastický, ale jemné prohnětení zajistí, aby se doutník aklimatizovaný v pokojové teplotě mohl čistě odstřihnout. Doutník se obtížněji kouří.

Humidor 80%: všechny doutníky se ořezávají bez jakýchkoli problémů. Z patnácti doutníků osm prasklo během kouření nebo se krycí list oddělil od doutníku.

Chuť

Humidor 60%: dost tenký Fonseca rozvinul netypickou sílu, Montecristo je mimořádně silný; jemnější aroma pouze okrajově.

Humidor 70%: Fonseca je jemnější; Montecristo také. Ramón Allones zanechal poněkud plošší dojem; chyběla známá hutnost kouře.

Humidor 80%: zpočátku měly všechny doutníky hustý hutný kouř, poté byly nadměrně horké a měkké. Chuť je dosti typická pro jednotlivé doutníky. Avšak u hlavy se hromadí se černý kondenzát. Pokud dojde ke kontaku kondenzátu s ústní dutinou nebo jazykem, končí veškerý požitek z kouření.

VÝSLEDKY U TEPLÉHO SKLADOVÁN Í

Vizuální vzhled

Humidor 60 %: krycí list matný, doutníky poněkud tužší, ale elastické.

Humidor 70 %: krycí list matný, průměr lehce zvětšený.

Humidor 80 %: krycí list velmi těsný, vydutý, narušené prstýnky.

Praskavý zvuk/obsah vody

Humidor 60 %: sotva praskají, elastické, normální vzhled.

Humidor 70 %: příliš měkké, vůbec žádné praskání. Obsah vody 15 – 16 %.

Humidor 80 %: příliš mnoho vlhkosti; částečně významě rozkvetlé. Často popraskaný krycí list a konec doutníku je roztřepený.

Hoření

Humidor 60 %: perfektní hoření.

Humidor 70 %: bezproblémové zapálení, doutník rychle měkne a zahřívá se. Už v polovině se u hlavy hromadí černý kondenzát.

Humidor 80 %: špatně se zapaluje; doutníky rychle měknou a často zhasínají. Téměř u všech se rychle projevuje kondenzát.

Chuť

Humidor 60 %: zcela typická. Všechny očekávané chutě jsou přítomné bez jakýchkoli změn.

Humidor 70 %: zvýšený obsah vodní páry vede k silnějšímu dojmu obsahu kouře; kouř je však méně aromatický než z humidoru 60 %.

Humidor 80 %: každé potáhnutí je rozdílné; klasické rozvíjení chuti doutníku je nerozpoznatelné.

 

Jakub Rolčík a Pavel Voženílek

 

 

 

 

 

 

 

 

Doutníkové ořezávací systémy

Posted by cigarmagcz | Posted in Příslušenství k doutníkům | Posted on 28-06-2012

Doutníkové ořezávačeDoba doutníková značně pokročila a celá řada kuřáků doutníků již někdy ve svém životě zápasila s ořezávačem na doutník. Také v našich končinách existuje velké množství ořezávačů různé kvality, proto je vždy třeba opatrně vybírat tak, aby vám ořezávač dobře sloužil.
U doutníkového „náčiníčka“ také je potřeba vědět, jaký typ řezu doutníku je vám bližší a s čímže se vám doutník ořezává nejlépe.
Každý kuřák doutníku má svůj zavedený rituál, jak správně odstranit tu část doutníku, která se vkládá do úst. Je to rituál natolik osobní, že se jen těžko určují ty správné a špatné metody. Spíše mějme na paměti zásadu, že doutník se snažíme ořezat tak, aby se nepoškodil a aby maximálně vynikla jeho chuť.
V zásadě rozlišujeme tři hlavní způsoby ořezávání. Nejběžnějším způsobem je oříznutí doutníku ořezávačem. Ořezávače mají většinou tvar ruční gilotinky a to buď jednobřité nebo dvoubřité. Ideální je používat dvoubřité gilotinky, protože těmi se doutník lépe ořízne. Při použití dvoubřitého ořezávače je tlak na doutník rovnoměrně rozložen. U jednobřitých gilotinek se může doutník vzepřít a při ořezu jej můžete poškodit. Gilotinky lze s úspěchem používat na všechny klasické velikosti doutníků, ovšem rozevření nože je limitované. Začínající nebo příležitostní kuřáci doutníků si mohou natrénovat ořezávání na například poškozených doutnících nebo cenově zvýhodněných doutnících. Je potřeba dostat do ruky jistotu a při řezu se nebát, že doutník poškodím. Samozřejmě i zde platí úsloví: těžko na cvičišti a lehko na bojišti.  Univerzálnějším typem ořezávače jsou bezpochyby nůžky různých velikostí. Ty mají větší rozpětí a mohou oříznou doutníky větších velikostí a to i takový doutník, jakým je například Stanislaw Jumbo. Nůžky můžeme lépe udržovat, není u nich tak krkolomné čištění jako u gilotinek. Doutníkové nůžky nebo kvalitní ořezávač s doutníkovým popelníkem by měl být samozřejmostí například v luxusních hotelech, kde mají zařízen kuřácký salónek.

Ořezávače na doutníky

Gilotinkami či nůžkami ořízneme doutník asi dva milimetry od konce. Jestliže je doutník zakulacen, ořízneme jej v místě, kde končí ohyb doutník a plošinka špičky. V případě, že doutník ořežeme více, budou nám částečky vnitřních listů vbíhat do úst. Ideální je oříznout doutník tak, aby nám část krycího listu držela doutník pohromadě. Někdo před oříznutím konec doutníku lehce zvlhčí ústy a teprve potom jej ořízne. Řez je pak čistý a bez popraskaného krycího listu. Pokud se nám řez nezdařil a je silně roztřepen krycí list, můžeme doutník znovu oříznout. Je třeba však potahovat pomalu, jakoby s doutníkem dýchat.
Další způsob ořezání doutníku je tzv. klínovým řezem. V hlavičce doutníku se vyřízne klín ve tvaru „V“. Tento způsob doutníku odkryje část povrchu a to ulehčí tah doutníku. Při nesprávném kouření může být kouř takto ořezaného doutníku v některých případech horký a bude produkovat více popela. Doutník totiž bude rychle prohořívat středem. Tento řez však není vhodný pro ty kuřáky, kteří mají tendenci žvýkat konec doutníku v ústech. Pokud je konec doutníku silně rozžvýkán, doutník se hodně otevře a nepříjemný kondenzát z tabáku může vniknout do úst nebo zcela zablokuje tah doutníku.

Doutníkové ořezávače Xikar

Třetím způsobem je oříznutí vrchu doutníku kruhovým nožem, někdy se mu říká i „vyštipovač“, kdy vznikne řez zvaný „býčí oko“ nebo úzký váleček.  Ořezávač typu „býčí oko“ je vybaven břitvou, která je zakončena dutým kruhovým ostřím. Ta se zařezává do hlavy doutníku otáčivým pohybem. Při ořezávání doutníku vyštipovačem  musí mít kuřák na paměti, že pokud bude veden řez doutníku příliš do hloubky, doutník bude rychle prohořívat středem. Díky úzkému otvoru v doutníku si kuřák nemůže vychutnat celou kompozici doutníku a kondenzát může úzký otvor pro tah zcela ucpat. Většina těchto ořezávačů ve tvaru různých nábojnic a válečků má velmi efektní tvar, nicméně začátečníci by se jich měli spíše vyvarovat. Pro začínající kuřáky doporučuji například ořezávač od americké firmy Xikar. Xikar nabízí celou řadu velmi kvalitních ořezávačů. Základní tvar Xi je v současnosti nejrozšířenějším a nejoblíbenějším ořezávačem v doutníkovém světě. Tato firma totiž povznesla obyčejný ořezávač na designovou hračku při absolutní kvalitě ořezu bez námahy. Ptáte se, jak je to možné. Jedná se totiž o systém dvou gilotinek, které se otevírají malým posuvným výstupkem. Japonské nože se o sebe navzájem ostří v případě, že ořezávač Xi otvíráte a zavíráte dlaní. Způsob ořezu je velmi jednoduchý, neboť k tomu využíváte tlak celé dlaně. Pouze vložíte doutník do otvoru a tlakem v dlani doutník oříznete.  A navíc v případě, že nemáte po ruce doutníkový popelník, může otevřený ořezávač sloužit na odložení doutníku. Firma Xikar dává na své výrobky 20 let záruku. V nabídce najdete velké množství různých designových typů, ale princip ořezu zůstává stejný. V tomto případě doporučuji zůstat u kvality neboť na trhu existují různé náhražky i tohoto systému.

Ořezávače doutníků

Pro vášnivé kuřáky doutníku jsou velmi praktické i stolní gilotiny, které jsou však nesrovnatelně dražší než gilotinky kapesní. Jsou však atraktivní ozdobou každého pánského kuřáckého koutku či stolu. Při výběru stolní gilotiny je dobré vybrat takovou, která je vybavena značkovým a hlavně kvalitním ořezávacím nožem, například od firmy Solingen.
Zkušený kuřák doutníku dělá řez sebejistě a rychle jako chirurg. Řez musí být hladký.
Někdy se může stát, že doutník, který bude správně oříznutý, bude mít špatný tah. Takový doutník byl pravděpodobně příliš utažen v továrně. Většina doutníkových manufaktur má speciální přístroje na zkoušku tahu, ale každý doutník je ručně vyrobená věc a nemusí být vždy stoprocentní. Bohužel se s takovým doutníkem nedá nic dělat, raději jej odložte, než se zbytečně trápit. Doporučuji  se spolehnout na dobré a zavedené značky, kde jsou tyto případy spíše ojedinělé. Zcela opačným jevem může být doutník, který hodně rychle prohořívá. To nám signalizuje, že tabákové listy nebyly řádně stlačeny, a proto má doutník nadměrný tah.
Nebojte se vyzkoušet si různé typy oříznutí doutníku. Jen tak si můžeme vybrat to nejpohodlnější oříznutí. V případě že se hodláte doutníkům věnovat více, bude pořízení dobrého ořezávače nezbytností. Je dobré investovat do kvality se zárukou.  Pokud si nejste příliš jisti vlastním výběrem, je u nás řada specializovaných prodejen, kde vám zaručeně poradí.

Text: Michaela Koláčková
Foto: Rostislav Čuřík

Zapalovače značky Corona

Posted by cigarmagcz | Posted in Příslušenství k doutníkům | Posted on 21-06-2012

Ve světě zapalovačů je pořádná konkurence, ale najít zapalovač, který opravdu vydrží a jeho kupní cena není přemrštěná, se rovná téměř zázraku. A právě takovým zázrakem jsou japonské zapalovače Corona od firmy IM Corona, které můžete najít i na pultech českých obchodů.

Připomeňme si něco málo o zapalovačích. Zapalovače můžeme v současnosti rozdělit na dva hlavní typy. A to typ benzínový a plynový. Benzínové zapalovače bývají většinou kovové a ve spodní části se nachází nádoba, ve které je zasunuté těleso zapalovače. Vnitřek tělesa je vyplněn vatou, či jinou sající látkou, která absorbuje hořlavinu (nejčastěji technický benzín) a zadržuje jí před vypařením. Do tělesa zapalovače je zaveden knot, který je zvlhčen hořlavinou. Při škrtnutí jsou zapáleny hořlavé směsi, což vyvolá plamen. Typickým představitelem benzínového zapalovače je Zippo.

Plynové zapalovače jsou založeny na spalování plynného butanu, který je skladován v malé nádržce pod křesadlem v kapalném stavu. U některých typů je možné nádržku plynu doplňovat. Především dražší zapalovače tuto možnost mají. Existují tak zvané pizzo elektrické zapalovače, které pracují na principu, kdy stlačením krystalu vznikne elektrické napětí, jež vytvoří malý elektrický výboj v jiskřišti a jiskra výboje pak zapálí plyn. Právě pipezo elektrické zapalovače jsou doménou japonské firmy Im Corona. Firma Im Corona má dlouholetou tradici ve výrobě zapalovačů, své výrobky začala vyrábět od roku 1933. Japonská kvalita a dokonalost je vidět na designu a funkčnosti jednotlivých sérií. Im Corona má ve své nabídce různé typy zapalovačů od těch běžných až po různé speciality. Například velmi oblíbené zapalovače pro dýmkaře se prodávají na celém světě pod jménem Old Boy. Old Boy je zapalovač, který je na první pohled trochu retro. Ale protože většina dýmkařů dává přednost spíše starším stylům než ultra moderním, svým designem je tento zapalovač zacílen na správnou skupinu. Old Boy má, tak jako všechny dýmkové zapalovače, boční plamen, který zajišťuje kuřákovi dýmky požitek ze zapalování tabáku, protože si při zapalování dýmky nepřipaluje prsty. Old Boy má v sobě zabudováno dusátko s trnem, které může dýmkař v případě potřeby použít na udusání žhavých uhlíků, které někdy z dýmky rádi vyskakují. Zapalovače Old Boy můžete mít v rozličných povrchových úpravách, ať již je to briarové dřevo, kůže nebo kov v různých barevných provedeních. Dalším oblíbeným zapalovačem mezi dýmkaři je Corona Pipe Master, který se nabízí opět v pestré škále barevných kombinacích včetně typu s vygravírovanými tvary dýmek. Zapalovač Master má zaoblenější tvary, i když design je modernější. Velmi dobře se drží v ruce a jeho skvělá funkčnost ho řadí mezi top ten dýmkařských zapalovačů na celém světě. Pro milovníky doutníku bude skvělou volbou doutníkový zapalovač s názvem Corona Doble. Tyto doutníkové zapalovače mají regulovatelný dvojitý plamen. Pokud rádi kouříte doutník venku, bude vašim vhodným pomocníkem při zapalovaní zapalovač Corona Flambeau, který má speciální proti větrná opatření a plamen při větším větru hned tak nezhasne. Tato řada patří mezi tak zvané trubo zapalovače s nízkým plamenem a velkým výkonem. Zapalovač má solidní kovovou základnu, dobře se s ním manipuluje a má tak zvané pizzo elektrické zapalování. V případě, že vás tento typ zapalovače po několika letech začne zlobit, můžou to být i opotřebované kamínky, které lze v případě potřeby vyměnit a zapalovač funguje opět několik dalších let zcela bez problémů. Nutno dodat, že to zapalovačů Corona je třeba dodávat kvalitní plyn a to nejlépe ten značkový. Řada kvalitních zapalovačů má totiž s levnějšími plyny problémy a člověk se potom diví, že mu jeho spolehlivý zapalovač nefunguje. Někdy totiž stačí vypustit ze zapalovače zbytek starého plynu a naplnit jej znovu kvalitním plynem. Také při koupi nového zapalovače značky Corona je třeba zbytkový plyn z výroby nejprve vypustit a teprve potom opět naplnit novým a kvalitním plynem. O oblíbenosti zapalovačů Corona svědčí fakt, že se vyrábí déle než sedmdesát osm let a je k dostání v trafikách na celém světě. Japonci velmi dbají na své dobré jméno a jejich servis patří k těm dokonalým. Zapalovače firmy Im Corona  již dvacet let dováží do České republiky firma Mostex, která na tyto zapalovače poskytuje dvouletou záruku a zajišťuje kompletní servis k těmto zapalovačům.

Copy Protected by Chetans WP-Copyprotect.