Chuťové složky doutníků

Posted by cigarmagcz | Posted in Doutníky | Posted on 26-08-2012

chutove_slozky_doutnikuMáme několik základních chuťových složek, jež používáme pro popis chutí, které můžeme zaznamenat při kouření doutníku. Hodně těchto složek je převzato z palety chutí pro deskripci vín (popularizováno časopisem Cigar Aficionado, jehož majitelé vydávají i Wine spectator), protože mají hodně společného. Rozdělíme si alespoň zhruba chutě (nebo též příchutě) doutníků do základních složek chutí, ve kterých budou rozřazené jednotlivé příchutě náležící do této složky. Některé příchutě se pokusíme popsat detailněji.
Ale než začneme s rozdělováním, je zde často diskutovaná otázka ohledně popisu chutí doutníku. Někteří lidé tvrdí, že není nezbytné pro popis chuti používat barevná a květnatá přirovnání. Ovšem, někdy se může zdát popis trošku hloupý (např. doutník, co chutná jako tuha nebo hlína???). Ale stejně jako u vína používají lidé k popisu toho, co cítí trochu básnické volnosti, aby se dostali co nejblíže k podstatě.

Chtěl by někdo z vás číst doutníkový magazín, kde by recenze vypadaly pouze takto ?:Doutník 1 – chutnal jako dým, chutnal mi; Doutník 2 – chutnal jako dým, nechutnal mi…? Stejně, jako v dobré knížce i zde pomáhají adjektiva a přirovnání vykreslit čtenáři obrázek o tom, co čte a co nejvíce mu to přiblížit.
Teď už ale bez dalších odkladů přikročme k jednotlivým složkám chutí:
Rostliny – Tato složka není tak barevná a obsáhlá, jako některé jiné základní složky, zato každý doutník má alespoň jednu příchuť náležící do této složky.
- Tráva – často lze najít v jemnějších doutnících, zejména v těch, které mají krycí list typu Connecticut Shade. Také doutníky typu Candela (krycí list zelené barvy) nesou tuto příchuť, a to díky obsahu chlorofylu v krycím listu.
- Seno – Velice podobné trávě, ale s „rustikálním“ nádechem (každý ví, jak je seno voňavý :-) )
- Mech – Hodně jemných doutníků (především z Dominikánské Republiky a Hondurasu) mohou nabídnout tuto chuť. Je to něco mezi zemitou chutí a trávou s troškou zatuchlosti.
- Čaj – Jedna z těch nepolapitelných chutí. Údajně ji lze najít v opravdu starých zralých doutnících.
- Tabák – Bez přehánění tabák chutná jako … tabák. Obvykle se používá pro popis „silně tabákových“ doutníků. Kubánský Partagás je dobrým příkladem.
- Dřevo – Tohle je velká složka (nebo spíše „podsložka“) chutí, které můžete při degustování doutníků zaznamenat. Dalo by se říci, že většina doutníků má ve své chuti i nějakou část, která se řadí do složky „dřevo“. Nejlépe rozpoznatelná je u doutníku s krycím listem Connecticud Shade.
- Cedr – Hodně doutníků zraje v cedru – v humidoru, v cedrových kabinetech, nebo takzvaně en cedro (zabalené v cedrovém dřívku) – takže tohle je často chuť, která je převzatá až poté co byly listy fermentovány a sušeny ve stodolách
- Dub – Některé speciální doutníky zrají v dubových sudech a některé mají tuto příchuť přírodně. Připomíná tříslovité vlastnosti červeného vína a je často doprovázen suchostí na patře. Vyzkoušejte doutník Aurora Barrel-Aged pro vyzkoušení této chuti.
- Uzené – Nemyslí se tím chuť uzeného masa, ale vůně dýmajícího dřeva (spíše z tvrdého listnatého stromu).
- Rostlinný – Obecné přirovnání pro „zelenou“ rostlinnou příchuť.
- Květiny – Toto je místo, kde se doutníky a víno absolutně rozcházejí. Zatímco u vína jsou různé druhy květin hojně používány k popisu chutí a vůní, u doutníků nikoli. Ale to si musí posoudit každý podle svého.
- Květy – obecná navoněnost

Koření a byliny – Tato sekce je poněkud volnější. Dá se považovat spíše za složku „kuchyňských“ chutí a vůní. Pro zjištění všech vůní je nejlepší si k veškerému koření a bylinkám pořádně přivonět a ochutnat, abyste věděli, co jak voní a chutná.
- Anýz – Viz lékořice.
- Kardamom – Těžko popsatelná silně kafrovitá vůně s palčivou chutí. Každý musí vyzkoušet sám.
- Skořice – Nejčastěji „štiplavá“ varianta skořice. Doutníky plněné listem typu Ligero (listy z horní části rostliny se silnější a plnější chutí) mohou touto chutí disponovat.
- Hřebíček – Trošku ostrá (až otupující) a hořká dřevitá chuť.
- Kmín – Trochu dřevitá chuť pro někoho s nádechem uzeného, pro někoho s nádechem „kovovosti“ a „ostrosti“ – každý ale ví, jak mu chutná kmín.
- Lékořice – Výborná chuť. Nejčastěji rozpoznatelná v dochuti.
- Pepř – Doutníky se silným tabákem mívají většinou i chuť pepře. Pepř lze rozpoznat ve spoustě doutníků s krycím listem odstínu Corojo ( například Camacho, Don Pepin, Tatuaje, atd. ), stejně jako u doutníků s náplní z listů typu Ligero.
- Kořeněný – Toto je široké a nepřesné označení pro doutníky plné a ostré či jinak výrazné chuti. Většinou se tímto slovem zjednodušuje celá složka koření a bylin.

Půda a minerály – Tato složka chutí nejvíce reflektuje zemi, region, složení půdy a hnojiva použitá při pěstování tabáku u toho kterého doutníku.
- Farma – Jak asi chutná farma, co? Jde spíše o směsici vůní trávy, sena, trochy zatuchlosti a dalších „vůní“, které lze ucítit na dvoře, farmě či statku. Často se podle této vůně dá poznat dobře skladovaný doutník (u každého druhu a firmy samozřejmě odlišná).
- Zemitý – Tato chuť může mít mnoho podob. Může mít podobu suché rašeliny, vlhkého jílu, zatuchlé tlející hlíny a mnoho dalších. Když při degustaci narazíte na zemitost, stačí se jen zamyslet, co Vám to připomíná.
- Tuha – Chutná jako… tuha.  Ale i takovou chuť lze zaznamenat.
- Zatuchlý – Chuť s tóny zemitosti, plesnivosti a stáří. Je to prostě jako vlhký zatuchlý sklep. Kdo znáte čínský čaj Pchu-Er, tak určitě víte, jak chutná zatuchlost. U doutníků jsou hlavními nositeli této chuti kubánské doutníky.
- Sůl – Slaná příchuť je způsobena přítomností alkalických kovů v půdě, a proto je znatelná hlavně v kubánských doutnících (zejména Punch).

Ovoce – na rozdíl od ochutnávání vína, u doutníků není chuť ovoce tak častá.
- Třešně – U prémiových doutníku, kde vznikají chuťové variace přírodně a přirozeně (žádným umělým dochucováním), je chuť třešní docela ojedinělá. Pokud ale ochutnáte doutník Tatuaje Havana VI Angeles, budete moci docela dobře rozpoznat chuť pecek tmavých třešní.
- Citrus – Může být použit jako popisek nepříjemné nakyslosti z nesprávného uskladnění doutníku, anebo jako popis svěží kyselosti, která může být tabáku vlastní (zejména u doutníků Don Pepin García)
- Hrozinky – Nepatří zrovna mezi časté příchutě, ale někteří lidé je v doutnících nalézají nezřídka.

Ořechy – U mnoha doutníku je to jedna z hlavních chutí. Může být rozpoznáno překvapivé množství variant ořechů. Můžou být i „pražené“ varianty každého druhu ořechů.
- Mandle – Skvělá chuť, kterou často naleznete v posledních minutách kouření doutníku.
- Kešu – I chuť těchto ořechů může někdo rozpoznat.
- Marcipán – Sladká mandlová chuť.
- Burský ořech – Tato chuť je často k nalezení v doutnících s Connecticutským krycím listem. Také burákové máslo je možné najít.
- Lískový ořech – Podobně, jako burský ořech, i chuť lískového je často přítomna u doutníků s Connecticutským krycím listem.
- Pistácie – Další nepříliš častá chuť.
- Vlašský ořech – Všichni víme, jak chutnají vlašské ořechy.  Někdy je v doutnících tato chuť více hořká, jakoby z čerstvých slupek ořechového jádra.

Ostatní – Toto je poněkud široká kategorie, protože sem spadají všechny ostatní chutě, které se nepodařilo zařadit jinam.
- Chléb – Nepatří mezi příjemné a žádané chutě. Podle toho, jestli tato chuť působí suše nebo vlhce může být použito slovo „toast“ nebo naopak „těsto“.
- Spálený – Poněkud výraznější uzená chuť. Tuto chuť mohou mít všechny doutníky, když je nesprávně zapálíte. Může to být ale i příjemná chuť, když je doutníku vlastní.
- Karamel – Smetanová chuť karamelizovaného cukru. Některé doutníky s krycím listem Cameroon H2000 (například doutníky Don Diego) nabízejí tuto chuť.
- Čokoláda – Tato chuť je nejčastěji znatelná v dochuti. Typická je pro doutníky s Connecticutským krycím listem. Dále se může dělit na tmavou nebo mléčnou.
- Kakao – Velice příjemná chuť, která se často vyskytuje poblíž chuti kávy. Může to být chuť kakaa jako nápoje, samotného kakaového prášku nebo kakaových bobů (i pražených).
- Káva – Velmi oblíbená a příjemná chuť, která se často vyskytuje v dochuti.  Může být detailněji vykreslena jako slabá káva, espreso, pražené kávové boby, káva s mlékem (nebo smetanou – tato chuť je plnější a hutnější, než mléčná varianta) a podobně.
- Smetana – Ne přímo chuť smetany, ale spíše pocit v ústech, který zanechává smetana. Je to velice oblíbená chuť, kterou nabízejí zejména jemné doutníky s krycím listem Connecticut.
- Med – Občas k nalezení ve vyzrálých doutnících.
- Kůže – Jedna z nejoblíbenějších chutí doutníků. Tuto chuť nejlépe rozpoznáte, když budete dým exhalovat nosem. Také bývá často patrná v dochuti. Z nějakých důvodů odstín Rosado nese nejvíce chuti kůže, tak se podívejte po doutnících Arturo Fuente Opus X, Partagas Spanish Rosado a dalších.
- Maso – Na mysl může vytanout chuť pečeného bůčku. Ale jde o čistou chuť masa bez koření. Je to možná nezvyklé, ale i tato chuť se v doutnících objevuje. Někdy chuť kůže přechází postupem času v chuť masa. Tuto chuť mohou nabídnout zvláště doutníky s bohatým Maduro krycím listem.
- Máslo – Nejčastěji patrná chuť u doutníků s krycím listem Connecticut Shade. Je to plná, velice jemná a příjemně hladká chuť, která je také velmi oblíbená.
- Moka – Kombinace chuti kávy a kakaa. Většinou se tato chuť objevuje v poslední třetině doutníku.
- Sladký – Je zde možnost umělého oslazení (hlavičky doutníku – u kvalitních doutníků se to nedělá) anebo přirozené sladkosti. Doutník může mít přirozeně sladkou chuť ve svém dýmu. Například marcipán, kakao, karamel, ale i lékořice. Mnoho doutníku s krycím listem Maduro disponuje sladkou chuťí.

Přidružené vjemy – Velice široká kategorie, která se používá pro detailnější popis chutí a vjemů, které opravdu nelze zařadit do žádné z předchozích složek.
- Kyselý – Viz „Citrus“ v sekci ovoce
- Čpavek – Ne přímo příchuť. Je to ve skutečnosti opravdu to, co ochutnáváte – čpavek. Čpavek je totiž vedlejší produkt fermentace tabákových listů. Nesprávnou fermentací a skladováním čpavek v listech zůstane a zkazí tak chuť tabáku.
-Žvýkavý – Znovu, ne chuť, ale pocit. Doutník, jehož dým má zřetelnou texturu v ústech a zdá se vám, že by se dal žvýkat má v popisku chutí i slovo „žvýkavý“. Většinou takový doutník má u chuti i slova jako: plná chuť, bohatý dým, apod.
- Suchý – Stejně jako u vína nebo čaje i doutník může mít tříslovitou chuť, která působí suchým dojmem na jazyku a na patře. Někdo tuto vlastnost nesnáší, někdo naopak miluje. K nalezení u doutníků v krycím listu Connecticutský stín.
-Vlhký – Opačný vjem od „suchého“. Většinou je přítomen v kombinaci s některou chutí a dokresluje ji (viz. Zemitá příchuť a její verze).
- Drsný – Drsnost doutníku může být způsobena nedostatečným vyzráním nebo nevyvážeností směsi. Často se tímto slovem popisují doutníky, u kterých je hodně výrazná alespoň jedna z následujících chutí: čpavek, pepř nebo koření.

Toto je výčet většiny základních chutí. Každý člověk je ale jiný a stejně tak jsou jiné i jeho chutě. Proto každý člověk bude mít i trošku jiný seznam. Nejlepší, co každý může udělat je to, že si tento seznam vypůjčí a doplní o své chutě a při degustování doutníku se sám sebe zeptá například: Cítím tam chuť kávy? A cvikem si vytříbí poznávací schopnosti.
Další rada, jak se naučit sám poznávat chutě je následující: Nečtěte podrobné recenze před tím, než si doutník dáte sami. Snažte se v něm najít co nejvíc a všechno si to poznamenejte. Pak můžete porovnávat s ostatními recenzenty. A pokud uvidíte popsanou chuť, kterou jste předtím v doutníku nenašli, není nic snazšího, než si dát doutník znovu a hledat (pokud to tedy nebyl nějaký sběratelský kousek).

Text: Marek Opálka

Doutník Montecristo Edmundo

Posted by cigarmagcz | Posted in Recenze doutníků | Posted on 17-08-2012

Doutník Montecristo Petit EdmundoPoté, co jsem zkusil doutníky Montecristo Petit Edmundo, jsem se rozhodl udělat recenzi na jeho většího brášku, a sice na doutník Montecristo Edmundo.

Proč se tento doutník nazývá Edmundo? Jméno má po Edmundu Dantesi, což je hrdina slavného románu Alexandra Dumase „The Count of Montecristo“. Doutník má klasickou, hořkosladkou a trochu štiplavou chuť, která z Montecrista udělala tu nejslavnější značku na světě vyrábějící doutníky Havana.

 

Vzhled:
Dobře vypadající. Vypadá stejně dobře jako Petit Edmundo, jen je o něco delší.

Konstrukce:
Všechny doutníky Edmundo, které jsem kdy kouřil, měly bezchybnou konstrukci, pěkný obalový list a nádherný vzhled. Zážitek z kouření byl úžasný, s lehkým tahem produkujícím obláčky hustého kouře. Tah byl někdy až příliš volný, což způsobilo, že kouř byl někdy víc horký, než jsem zvyklý – v tomto případě raději doutník kuřte opravdu hezky pomalu.

Příchuť:
Co mě na tomto doutníku opravdu hodně zaujalo, byla jeho přirozená a celkem příjemná slaná chuť, která se během kouření objevuje na patře. To je typické Montecristo. Dále pak můžu říct ještě několik dalších pozitiv – a sice že směs byla dobře vybalancovaná, propracovaná a uspokojující. Přesto jsem od tohoto doutníku očekával něco víc; slaná/štiplavá příchuť je sice úžasná, ale chtěl bych i něco jiného.

Hodnocení:
Mám pocit, že kratší verze tohoto doutníku poskytuje vyváženější poměr mezi cenou a kvalitou. Na druhou stranu je Edmundo určitě dobrou koupí, kterou dozajista nebudete litovat.

Celkové hodnocení:
Tento doutník mě nikdy nezklame. Jsem zvědavý, jak budou tyto doutníky chutnat po několika letech, ale myslím si, že jistá sladkost a hladkost chutě, která se u vyzrálých doutníků objevuje, nepůjde moc dohromady s doutníkem Montecristo Edmundo…

Doutníky Cohiba – stručná historie

Posted by cigarmagcz | Posted in Výrobci a značky | Posted on 16-08-2012

Kubánské doutníky CohibaV roce 1982 někdejší prezident Fidel Castro představil světu doutníky Cohiba. Do té doby mohli tyto vynikající doutníky kouřit jen hodnostáři, diplomaté, lidé ve vysoké politice a blízcí přátelé Castra. Jen oni o těchto doutnících věděli. Dnes, po více než 20 letech, se doutníky Cohiba staly kultem a získaly stovky a tisíce fanoušků po celém světě, kteří potvrzují mimořádnou chuť těch nejdražších kubánských doutníků.

Svět „cohiba“ je vnímán jako odvozenina Taíno ve světě tabáku. Lidé Taíno obývali několik ostrovů v oblasti Karibiku ještě předtím, než do Ameriky připlul Kolumbus.

Pravděpodobně nenajdeme žádný jiný kubánský doutník, který by byl tak úzce spojený se ságou Fidela Castra a s kubánskou revolucí, jako tomu je v případě doutníků Cohiba. Vše začalo v raných 60. letech, Castro právě úspěšně zničil plutokracii Batista a porazil Kennedyho – sponzorujícího invazi do Kuby – s revolucionáři v zálivu nazvaném Bay of Pigs. Castro v tom čase uviděl jednoho z bodyguardů, Bienvenida Pereze, jak kouří určitý druh doutníku, který prezident považoval za „velmi aromatický a velmi krásný“. Když se na ten doutník zeptal, Perez přiznal, že se vlastně jedná o doutníky beze jména, které ubalil jeho přítel, Eduardo Rivera, což byl balič doutníků v továrně na doutníky La Corona v Havaně.

Castro poté zavolal Riveru a požádal ho, aby otevřel malou továrnu v přísně střeženém zámečku postaveném blízko Havany. Úkolem lidí pracujících v továrně bylo balit vysoce kvalitní doutníky z nejlepších kubánských listů, které byly k sehnání – exkluzivně pro potřebu prezidenta. Tímto způsobem se tedy začala cesta „bezejmenných“ doutníků cohiba, které se později staly jedněmi z nejvíce ceněných doutníků mezi znalci po celém světě.

Jméno značky „Cohiba“ se začalo doutníkům produkovaným v Riverově továrně dávat v roce 1968. Poté Amerika uvalila na Kubu embargo, doutníky Cohiba byly ale tak jako tak dostupné jen Castrovi, jeho rodině, lidem ve vysoké politice a mezinárodním diplomatům.

V roce 1982 byly konečně doutníky Cohiba představeny široké veřejnosti i pro jejich spotřebu. Tehdy bylo možné dostat jen tři velikosti: Cohiba Panetela, Cohiba Corona Especial a Cohiba Lancero, což byly osobní favoriti Castra. Společně s dalšími třemi velikostmi přidanými v roce 1989 – Cohiba Robusto, Cohiba Exquisito a Cohiba Espléndido – se tyto doutníky staly známými jako Línea Clásica (klasická linie). Od té doby byly představeny ještě dvě další linie (La Línea 1492, Maduro 5 Series) a také speciální doutníkové vydání (Edición Limitada Releases, the Millennium Reserve a Behike).

Jméno značky Cohiba má i svůj kus kontroverze. Možná jste viděli nebo i kouřili doutník Cohiba vyrobený v Dominikánské republice. Když Castro v Kubě zvítězil a jeho režim znárodnil průmysl kubánských doutníků, mnoho původních výrobců doutníků, majitelů továrny a jejich rodin uteklo do sousedních zemí jako například do Dominikánské republiky, Hondurasu a do Nikaragui.

Mnoho kubánských doutníkových značek má dnes své vlastní protějšky v těchto zemích, ale Kuba si naštěstí úspěšně zachovala značku Cohiba na většině zahraničních trhů. Kuba také stále pokračuje ve snaze o znovuzískání všech práv značky ve Spojených státech, protože podle rozhodnutí soudu byla tato práva v roce 2005 věnována americké společnosti.

Dnes mají doutníky Cohiba popularitu v nejrůznějších kulturách, mezi podnikateli i v politických kruzích po celém světě. Umělci jako například 50 Cent, Fat Joe a Lil‘ Wayne se o nich zmiňují ve svých skladbách. Říká se, že španělský král Juan Carlos je VIP zákazníkem značky Habanos SA a že doutníky pro něj určené jsou doplněny speciálním prstýnkem s vyobrazením armádního znaku nazvaného coat of arms. Doutníky Cohiba, které se původně dostaly na světlo světa díky Castrově revoluci proti elitě a úpadku společnosti, nyní dokončily svou pouť a staly se, ironicky, symbolem moci a prestiže právě v kruzích elity.

Copy Protected by Chetans WP-Copyprotect.